Je lízací podložka jen módní trend, nebo jeden z nejvíce podceňovaných nástrojů pro pohodu psa?

Většina majitelů si myslí, že unavený pes je spokojený pes. A tak přidávají další kilometry, a různé aktivity jako je házení míčků, pullerů a podobně. Přitom právě tady často děláme chybu. Mnoho psů dnes netrpí nedostatkem pohybu, ale nedostatkem schopnosti zklidnit se. Umí běhat, aportovat, skákat a pracovat, ale neumí vypnout. A možná vás překvapí, že jedním z nejjednodušších způsobů, jak podpořit psychickou pohodu psa, není další procházka ani nová hračka, ale obyčejné lízání. Zní to až příliš jednoduše? Právě proto mnoho lidí lízací podložky podceňuje. Jenže věda i zkušenosti veterinárních behavioristů ukazují, že při lízání se v těle psa děje mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejde jen o jídlo. Jde o práci nervového systému, zvládání stresu, soustředění, emoce a schopnost přepnout z neustálého vzrušení do klidnějšího režimu. A právě proto se dnes na lízací podložky podíváme trochu jinak. Ne jako na módní doplněk pro rozmazlené psy, ale jako na nástroj, který může pomoci psychice, trávení i každodenní pohodě našich čtyřnohých parťáků.

Lízací podložka vypadá na první pohled až podezřele jednoduše. Kus silikonu, pár drážek, na tom trochu paštiky, jogurtu nebo konzervy — a pes líže. Člověk si snadno řekne: "Tohle má být nějaká věda?" Jenže právě v té jednoduchosti je její síla. Lízání totiž není u psa jen způsob, jak dostat něco dobrého do tlamy. Je to přirozené chování, které souvisí se zklidněním, soustředěním, vnímáním emocí a prací nervového systému. Když pes začne lízat, zapojuje se několik věcí najednou. Pes se musí soustředit na konkrétní místo, jazykem pracuje jemně a opakovaně, zpomaluje příjem potravy a jeho pozornost se přesouvá z okolí na jednoduchý, příjemný úkol. To je důležité hlavně u psů, kteří se rychle přetáčejí, neumí vypnout, doma pořád něco řeší, štěkají na zvuky nebo jsou v napětí. Lízání jim může pomoct přejít z režimu "pozor, něco se děje" do režimu "teď dělám jednu klidnou věc".

Výzkum chování psů ukazuje, že olizování tlamy není jen reakce na jídlo. Studie Albuquerque a kol. zjistila, že psi si olizovali tlamu častěji při pohledu na negativní, například rozzlobené lidské obličeje. Autoři to interpretují tak, že lízání může souviset se zpracováním emočně významných informací a komunikací s člověkem. Jinými slovy: pes často nelíže jen proto, že "má chuť", ale i proto, že jeho nervový systém nějak reaguje na situaci. To ale neznamená, že každé lízání je automaticky dobré. A tady vzniká první velký zmatek. Existuje rozdíl mezi klidným, funkčním lízáním podložky a nutkavým, stresovým nebo stereotypním lízáním tlapek, podlahy či vlastního těla. Přehledová studie o stereotypním chování u zvířat upozorňuje, že opakované stereotypie mohou souviset se stresem a hladinou kortizolu, ale někdy mohou být i způsobem, jak se zvíře snaží se situací vyrovnat. Proto není cílem udělat ze psa "lízací automat", ale nabídnout mu bezpečný, krátký a smysluplný způsob uklidnění.

Lízací podložka funguje nejlépe jako forma potravního obohacení prostředí. Pes se neživí jen tím, že dostane misku pod nos. V přírodnějším nastavení by potravu hledal, očichával, vybíral, dobýval, trhal, lízal, žvýkal. Moderní pes má často jídlo vyřešené za třicet vteřin. Miska přijde, pes ji vyluxuje a konec programu. Jenže hlava zůstane nevyužitá. Studie o krmných hračkách u psů ukázala, že potravní enrichment prodlužuje dobu krmení, podporuje přirozené potravní chování, zvyšuje aktivitu a může snižovat nežádoucí chování i fyziologické ukazatele stresu, například kortizol. Podobně výzkum Schipper a kol. u psů v kotcích ukázal, že krmné hračky stimulovaly potravní chování, zvýšily aktivitu a zároveň vedly k nižší frekvenci štěkání. To je důležité, protože štěkání, neklid, pobíhání nebo ničení věcí často nejsou "zlobení", ale přebytek energie, frustrace, nuda nebo neumění se zklidnit. Lízací podložka tedy není kouzelný kobereček, který vyřeší separační úzkost, reaktivitu nebo trauma. Ale může být velmi dobrým podpůrným nástrojem. Učí psa, že klidné chování se vyplácí. Pomáhá mu déle pracovat s potravou. Dává mu činnost, která není divoká, ale soustředěná. A to je přesně to, co mnoho psů v běžném životě zoufale potřebuje.

Lidé se lízacích podložek někdy bojí z několika důvodů. První obava je: "Nebude pes tloustnout?" A upřímně — může, pokud se podložka bere jako bonus navíc. Když pes dostane plnou misku, pak ještě podložku s tvarohem, pak pamlsky na tréninku a večer žvýkací tyčinku, tak ano, váha půjde nahoru rychleji než výčitky po vánočce. Správně se ale lízací podložka nemá brát jako extra dezert. Ideální je použít část běžné krmné dávky. Konzervu, namočené granule, trochu masa, zeleninové pyré nebo vhodný jogurt započítáme do denního příjmu. Druhá obava je: "Nebude pes víc posedlý jídlem?" U většiny psů ne, pokud se podložka používá rozumně. Problém nastává, když je pes hladový, frustrovaný, člověk mu podložku pořád bere, nebo ji používá v situacích, které jsou pro psa už příliš těžké. Pak se z ní může stát zdroj napětí. Pes nelíže klidně, ale hltavě škrábe, kouše, brání si ji nebo se u ní rozjíždí. To už není relaxace. To je signál: "Je toho moc." Třetí obava je hygiena. A ta je oprávněná. Lízací podložka musí jít dobře umýt. Ideální je kvalitní potravinářský silikon, žádné tvrdé levné plasty s prasklinami, kde zůstává zbytek jídla. Po použití ji umýt horkou vodou, kartáčkem a prostředkem na nádobí, případně dát do myčky, pokud to výrobce dovoluje.  Čtvrtý strach je bezpečnost. Někteří psi podložku nelížou, ale žerou. U takového psa ji nenecháváme bez dozoru. Začínáme s větší, pevnou podložkou, kterou nejde snadno ohnout, a nabízíme ji na neklouzavém povrchu. Pokud pes kouše okraje, podložku vezmeme dřív, než se z pomůcky stane svačina. U extrémních ničitelů může být lepší plnit pevný gumový hlavolam než klasickou tenkou lízací podložku. A pátá obava je trochu psychologická: "Nezastírám tím problém?" To je dobrá otázka. Když pes panikaří při manipulaci, bojí se samoty nebo má stres z návštěv, samotná podložka nestačí. Ale může být součástí tréninku. Například při péči o srst, utírání tlapek nebo manipulaci u veterináře může pomoci vytvořit příjemnější asociaci. Studie Stellato a kol. ukázala, že desenzitizace a protipodmiňování mohou zlepšovat reakce psů na veterinární manipulaci. Novější doporučení k veterinárnímu handlingu také zmiňují, že při známkách stresu je vhodné manipulaci přerušit a pracovat s postupnou desenzitizací a protipodmiňováním. Lízací podložka je v takovém případě "pomocník", ne náplast přes problém.

Jak ji tedy používat správně? Začněte jednoduše. Nedávejte psovi hned nejsložitější podložku s hlubokými drážkami a nezamrazujte ji na betonovou desku, se kterou bude bojovat půl hodiny. První zkušenost má být lehká a příjemná. Namažte tenkou vrstvu něčeho bezpečného a chutného, dejte podložku na zem, zůstaňte poblíž a sledujte psa. Chceme vidět měkké tělo, klidné lízání, soustředění, žádné zběsilé hrabání, kousání nebo hlídání. Délka by měla odpovídat psovi. Malému psovi nebo štěněti často stačí pár minut. Aktivní dospělý pes může lízat déle. Není cílem, aby pes lízal hodinu a pak odpadl jako mobil na jednom procentu baterky. Cílem je krátký, kvalitní zklidňovací rituál. Výborně funguje po procházce, po tréninku, při přechodu z aktivity do klidu, během koupání, při česání nebo v době, kdy potřebujeme psa zaměstnat bez přetížení. Dobré náplně jsou například kvalitní konzerva, namočené a rozmačkané granule, neslazený bílý jogurt, kefír, tvaroh v malém množství, dýňové pyré, rozmačkaný banán, trochu vařeného masa nebo vývar bez soli a cibule. Pozor na xylitol, čokoládu, cibuli, česnek, hrozny, rozinky, příliš tučné a silně kořeněné věci. U psů s citlivým trávením, pankreatitidou, alergiemi nebo dietním režimem je potřeba vybírat náplně velmi opatrně. Skvělý trik je podložku zamrazit, ale až ve chvíli, kdy pes princip zná. Mražená podložka prodlouží lízání, hodí se v létě nebo pro psy, kteří hltají. Ale u netrpělivých psů může naopak zvýšit frustraci. Když pes škrábe, kouše a rozčiluje se, je to moc těžké. V tom případě dejte měkčí náplň, jednodušší vzor nebo kratší čas.

U úzkostných psů je potřeba ještě větší citlivost. Když pes kvůli stresu vůbec nechce jíst, lízací podložka není řešení pro daný okamžik. Pes, který v panice odmítá potravu, nám říká, že je za hranicí zvládání. Tam musíme ubrat náročnost, zvětšit vzdálenost od spouštěče, zkrátit situaci nebo řešit celkový plán s trenérem či veterinárním behavioristou. Lízací podložky mají největší smysl ve třech oblastech: jako každodenní enrichment, jako zklidňovací rituál a jako podpora při manipulaci. V běžném životě pomáhají psovi zaměstnat hlavu a zpomalit krmení. Po vzrušení pomáhají přepnout do klidu. A při péči o tělo mohou pomoci vytvořit lepší emoční zkušenost. Nejsou ale vhodné jako jediný program dne. Pes pořád potřebuje pohyb, čichání, spánek, sociální kontakt, trénink, možnost volby a bezpečné prostředí. Lízací podložka je jeden dílek skládačky. Hodně užitečný dílek, ale pořád jen dílek.

Když to shrneme úplně lidsky: lízací podložka dává psovi jednoduchou práci, která je příjemná, pomalá a přirozená. Pomáhá mu soustředit se, zpomalit a zklidnit nervový systém. Když ji používáme chytře, není to rozmazlování ani zbytečnost. Je to malá pomůcka, která může psovi zpříjemnit běžné dny i náročnější situace. A někdy právě ty malé věci dělají v psím životě největší rozdíl. 

A právě hledání těchto malých změn je často to, s čím majitelům psů pomáhám nejčastěji. Někdy není potřeba převrátit život psa naruby, kupovat desítky nových pomůcek nebo trávit hodiny tréninkem. Často stačí pochopit, co váš pes skutečně potřebuje, kde se zbytečně přetěžuje a jak do jeho života zařadit aktivity, které podpoří jeho pohodu, zdraví i psychickou odolnost. Pokud si nejste jistí, zda má váš pes správně nastavenou výživu, dostatek vhodných aktivit nebo zda jeho každodenní režim odpovídá jeho potřebám, objednejte si nezávaznou bezplatnou konzultaci. Společně se podíváme na jeho život jako celek a najdeme kroky, které mohou pomoci právě vašemu psovi žít spokojenější a vyrovnanější život.