Ztráta mikrobiální rozmanitosti a zdraví psů

Když dnes otevřete dveře bytu a vyjdete se psem ven, často je to rychlá akce. Výtah, chodník, tráva podél silnice, návrat zpět. Všechno je čisté, kontrolované a bezpečné.  Tělo psa, stejně jako to lidské, vznikalo tisíce let v prostředí, které bylo plné života. A tím nemyslíme jen stromy a ptáky, ale především mikroskopický život, který není vidět. Hlína, lesní půda, rozkládající se listí, voda v potoce – to všechno jsou obrovské rezervoáry mikroorganismů. Každý krok po trávě znamená kontakt s tisíci druhů bakterií. Každé přivonění k pařezu je malý biologický experiment. Každé válení v trávě je jemná, ale významná stimulace imunitního systému.

Imunita totiž není voják, který čeká na útok, ale je systémem, který se od narození učí rozpoznávat svět. Musí si vybudovat schopnost rozlišovat mezi "tohle je nebezpečné" a "tohle je normální součást prostředí". A právě v tom hraje klíčovou roli rozmanitost mikroorganismů, se kterými se setkává. Moderní imunologie dnes pracuje s pojmem "hypotéza biodiverzity". Studie publikované v Nature Reviews Immunology ukazují, že čím méně je člověk v kontaktu s přirozenou mikrobiální rozmanitostí, tím častěji jeho imunitní systém reaguje přehnaně – například ve formě alergií nebo autoimunitních onemocnění. Jinými slovy, když je svět kolem nás příliš sterilní, imunita může začít reagovat na věci, které by jinak nechala být.

A teď si představte psa, který tráví většinu dne uvnitř. Podlaha je umytá a čistá, že v ní pomalu vidíte zrcadlit vaší tvář, pelíšek je vypraný a voní po levandule, vzduch je odfiltrovaný od všeho zlého, co nám může přinést nemoc.  Mikroorganismy, které ho obklopují, jsou stále stejné a jejich rozmanitost je omezená. To, co dříve bylo běžnou součástí života – půda, zvířata, přírodní voda – je nahrazeno umělým prostředím. Tělo psa to samozřejmě přežije,ale otázka zní jinak: daří se mu v tom prostředí optimálně? Imunitní systém potřebuje stimulaci, aby dozrával vyváženě. Potřebuje signály zvenku, aby věděl, jak silně reagovat. Když těchto signálů není dost, může reagovat příliš prudce i na běžné podněty. A právě tam se někde vzniká budoucí příběh svědivé kůže, citlivého trávení nebo opakovaných zánětů. Možná vás napadne, že přece nechceme psa vystavovat riziku infekcí.  Samozřejme, že to nechceme, ale co chceme je podporovat rovnováhu.  Chceme podporovat kontakt s přirozeným prostředím, které je biologicky pestré, ale ne nebezpečné. Lesní půda není nepřítel, ale je ekosystémem, ve kterém se organismus vyvíjel.

Je zajímavé, že výzkumy u lidí ukazují, že pouhý pobyt v přírodě dokáže během několika dní zvýšit rozmanitost kožního mikrobiomu a pozitivně ovlivnit regulaci imunity. Studie publikovaná v Environmental Health and Preventive Medicine potvrzuje, že pobyt v lese snižuje taky hladinu stresového hormonu kortizolu. A stres je další tichý faktor, který ovlivňuje imunitní rovnováhu. Když je tělo dlouhodobě ve stresu, imunitní reakce se mění. Stres podporuje zánětlivé procesy a snižuje schopnost regulace. Pes, který žije v rychlém, hlučném prostředí a nemá dostatek prostoru pro přirozený pohyb a čichání, může být v jemném, ale trvalém napětí. A právě pobyt venku – skutečný pobyt, ne jen rychlá zastávka – pomáhá nervovému systému přepnout do režimu klidu. Když pes běží lesem, čichá, zastavuje se, zkoumá, jeho mozek pracuje jinak. Aktivuje se parasympatický nervový systém, který podporuje regeneraci a právě v tomto režimu dochází k vyvažování imunitních procesů.

Možná je to jednodušší, než si myslíme. Možná nepotřebujeme hledat složitá řešení, ale vrátit do života našich psů něco, co bylo kdysi samozřejmé – kontakt s živým světem. Když dovolíme trochu hlíny na tlapkách, dovolíme imunitě učit se a když dáme prostor delším procházkám v přírodě, podpoříme nejen mikrobiální rozmanitost, ale i hormonální rovnováhu a psychickou pohodu. A když si uvědomíme, že pes je součástí našeho životního stylu, možná zjistíme, že více přírody prospívá i nám. Imunita totiž není jen štít proti nemoci, ale je citlivým orchestrem, který potřebuje správné podněty, aby hrál harmonicky. A příroda byla vždy jeho původním dirigentem.