Souboj: granule, BARF nebo vařená strava?

Když dnes přijdete do obchodu pro psy, uvidíte dlouhou řadu pytlů granulí, někde mrazák se syrovým masem a na internetu nekonečné hádky o tom, co je pro psa vlastně nejlepší. Někdo říká granule, někdo BARF, někdo vařené jídlo. Člověk z toho může mít pocit, že existuje jedna správná odpověď. Jenže ve skutečnosti je to trochu složitější. Granule změnily svět krmení psů. Díky způsobu výroby vydrží dlouho, snadno se skladují a výrobci do nich dokážou spočítat potřebné živiny pro štěně, dospělého psa nebo seniora. A to má velkou výhodu – dříve psi často trpěli nedostatkem některých vitamínů nebo minerálů, protože lidé prostě nevěděli, co přesně potřebují. Granule tenhle problém z velké části vyřešily. Přinesly jednoduchost a určitou jistotu.

Jenže je dobré vědět ještě jednu věc. Granule jsou dnes všude také proto, že za nimi stojí velké firmy a velký byznys. Tyto firmy mají peníze na reklamu, výzkum, konference i vzdělávací materiály. Někdy podporují i část výuky o výživě na veterinárních školách. To samo o sobě nemusí být nic špatného – podobně to funguje i v jiných oborech. Problém může nastat ve chvíli, kdy už člověk nedokáže rozeznat, co je opravdu vzdělávání a co je spíš marketing. Pak totiž začneme mít pocit, že granule jsou jediná správná cesta. Na pytlích čteme věty jako "kompletní a vyvážené krmivo", "doporučeno veterináři" nebo "vědecky vyvinuto". Zní to, jako by už bylo všechno vyřešené. Ve skutečnosti to ale znamená hlavně to, že krmivo splňuje základní požadavky, aby pes dostal potřebné živiny. Neznamená to automaticky, že je to pro každého psa úplně nejlepší možné řešení.

Když se na to podíváme z pohledu samotného psa, jeho tělo je pořád nastavené hlavně na maso, tuky a živočišné bílkoviny. Psi se sice během života s lidmi naučili lépe trávit i škroby, ale pořád nejsou úplně stejní všežravci jako my. Pokud je ve stravě dlouhodobě hodně sacharidů, může to u některých psů vést k přibírání, větší zátěži metabolismu nebo k zánětům v těle. Důležitý je také způsob výroby. Granule vznikají při vysokých teplotách, aby držely tvar a dlouho vydržely. Při tom se ale část přirozených látek v potravě změní nebo ztratí a výrobci je pak musí do krmiva přidávat zpět. Neznamená to, že jsou všechny granule špatné. Znamená to jen, že způsob zpracování hraje roli a není dobré na něj zapomínat.

Na druhé straně stojí krmení syrovým masem, takzvaný BARF, nebo domácí vařená strava. Tyto způsoby mají výhodu v tom, že jsou méně průmyslově zpracované. Často také podporují pestřejší prostředí bakterií ve střevech, což může mít dobrý vliv na imunitu psa. Jenže ani tady to není tak jednoduché. Aby byl BARF opravdu správně, musí být dobře vyvážený. Pes potřebuje správný poměr vápníku a fosforu, dostatek zinku, mědi, jódu nebo vitamínu D. Pokud se to nehlídá, může naopak vzniknout nedostatek některých látek. Domácí vaření je v tomhle ještě náročnější. Dát psovi jen maso a přílohu, jak to máme na talíři my, většinou nestačí. Aby byla taková strava dlouhodobě zdravá, musí člověk vědět, jak ji správně složit a často přidat i doplňky.

Proto vlastně nejde o jednoduchou otázku "granule nebo BARF". Každý způsob krmení řeší něco jiného. Granule jsou praktické a jednoduché. BARF se snaží být bližší přirozené stravě psa. A domácí vaření dává člověku největší kontrolu nad tím, co pes opravdu jí. To, že jsou granule dnes tak dominantní, souvisí hlavně s tím, že velké firmy mají obrovský marketing a distribuci. Proto o nich slyšíme nejčastěji. Ale tělo psa marketing nečte. Reaguje jen na to, co opravdu dostane do misky – na kvalitu surovin, množství zpracování, poměr živin a celkový životní styl. Proto nejdůležitější otázka není "granule nebo ne". Mnohem důležitější je ptát se: z čeho je krmivo vyrobené, jak moc je zpracované a jestli vyhovuje právě tomu konkrétnímu psovi. 

Dnes už existují i značky, které se snaží jít trochu jinou cestou – používají kvalitní suroviny, šetrnější zpracování a snaží se, aby krmivo respektovalo přirozené potřeby psího těla. Některá krmiva například pracují s takzvanou minerální rovnováhou, tedy přirozeným poměrem minerálů z bylin a mořských řas, který má pomáhat správnému fungování metabolismu a trávení. Zároveň se u některých výrobců používá šetrnější zpracování při nižších teplotách nebo lisování za studena, aby se zachovalo více přirozených živin ze surovin. Tím nechci říct, že existuje jedno dokonalé krmivo pro všechny psy. Každý pes je jiný – jinak žije, jinak se hýbe, jinak tráví.  Ve finále totiž nejde o to, kdo má pravdu v debatě na internetu. Jde o jediné – aby pes dobře fungoval, měl zdravé trávení, dost energie a mohl s námi spokojeně prožít co nejvíc let.